5 nejlepších pařížských zahrad a jak je Pařížané používají

Lucemburská zahrada je ta, kterou Pařížané jmenují první. Patří Senátu, který sídlí v paláci na jejím severním konci, a je rozvržená kolem centrálního bazénu, kde děti tyčkami postrkují dřevěné plachetnice - lodičky se už generace půjčují u téhož malého stánku.

Zelené kovové židle jsou zdarma a přenosné a přesouvat je tam, kde je zrovna slunce, je tak trochu národní sport. Najděte si Medicejskou fontánu ve stinném východním rohu, což je nejlepší místo v zahradě a nejmíň přeplněné. Většina trávníků je na sezení zavřená; pár jich je označených jako otevřené a ty se za teplého dne zaplní první.

Mezi Louvrem a Place de la Concorde jsou Tuilerie, které v sedmnáctém století přestavěl André Le Nôtre, a jsou vzorem, který každá formální francouzská zahrada potom kopírovala: rovné linie, štěrk, stříhané stromy, sochy na křižovatkách.

Není to zahrada na ležení v trávě. Je to zahrada na pomalou procházku, na sezení u některé z kulatých nádrží a na pohled podél osy, která vede od Louvru přes obelisk až k Vítěznému oblouku. V létě se podél strany u rue de Rivoli staví pouť, což je buď kouzelné, nebo k vzteku, podle nálady.

V 19. obvodu je tohle nejmíň pařížsky vypadající park v Paříži: strmý, zalesněný, s jezerem, útesem a malým klasicistním chrámkem na vrcholu skály, ke kterému vede visutý most. Vznikl v šedesátých letech 19. století na místě sádrovcového lomu a skládky a ten dramatický terén je celý umělý.

Zásadní věc: na trávu se smí. Právě tady Pařížané doopravdy piknikují a v neděli odpoledne jsou svahy plné lidí se sýrem a lahví něčeho.

Založená v roce 1626 jako královská zahrada léčivých rostlin, tohle je pařížská botanická zahrada a domov přírodovědného muzea. Je tu formální alej záhonů, alpinum, skleníky a malý zvěřinec z roku 1794, jedna z nejstarších zoo na světě.

Samotná zahrada je zdarma; skleníky, galerie a zvěřinec jsou na vstupenku. Grande Galerie de l'Évolution na vzdáleném konci, s průvodem zvířat přecházejících sál, stojí za vstupné sama o sobě a je to jedno z nejlepších pařížských muzeí pro děti.

Obdélník lip a arkád schovaný za Comédie-Française a jedno z nejtišších míst v centru Paříže, i když je pár minut od Louvru. V arkádách jsou staromódní obchody s medailemi, dýmkami a cínovými vojáčky.

V předním nádvoří dělí černobílé pruhované sloupy různé výšky od Daniela Burena názory už od roku 1986. Děti po nich lezou. Fotografové na ně stojí frontu. Nikdo není neutrální.

Coulée verte René-Dumont vede několik kilometrů po nepoužívaném železničním viaduktu od Bastily na východ - lineární zahrada nad ulicí, která inspirovala newyorskou High Line, a pořád je mnohem klidnější. A Parc de Belleville ve svahu ve 20. obvodu má jeden z nejlepších výhledů na město zdarma a skoro žádný z davu z Montmartru.

Zahrady zavírají za soumraku a časy se mění podle sezony - hlídač projde a píská na píšťalku. Trávníky bývají chráněné a cedule označují, na které si můžete sednout. Židle zdarma v Lucemburské zahradě a v Tuileriích jsou pro kohokoli a vzít si jednu se čeká. Alkohol u pikniku se v neformálních parcích celkem toleruje, ve formálních ne.

Zahrady se nejlíp spojují chůzí a městská hra té chůzi dá smysl. Prozkoumáváte město v malých týmech s telefonem, řešíte šifry navázané na skutečné ulice a památky a skončíte v koutech Paříže, které byste si sami nevybrali. Žádný průvodce a žádný pevný začátek, takže si můžete kdykoli dát hodinu v trávě.

Funguje to pro přátele, rodiny i firemní výjezdy a větší skupiny. Stránka jak to funguje vysvětluje formát krok za krokem.

Buttes-Chaumont, protože se tam smí ležet na trávě. Lucemburská zahrada a Tuilerie jsou na židle a lavičky, ne na deku.

Všech pět má vstup zdarma. Skleníky, zvěřinec a muzejní galerie v Jardin des Plantes se platí zvlášť.

Za soumraku, takže v zimě brzy a v létě pozdě. Časy jsou vyvěšené u bran a mění se během roku.

Jen tam, kde to cedule dovolují. Formální zahrady většinu trávníků chrání; kopcovité čtvrťové parky jsou mnohem volnější.

Plachetnice a loutkové divadlo v Lucemburské zahradě, zvěřinec a evoluční galerie v Jardin des Plantes a prostor na běhání v Buttes-Chaumont.

Konec dubna až červen a září. Červenec a srpen jsou horké a plné, a půlka Paříže stejně odjíždí z města.

Odpoledne v pařížské zahradě není ztracený čas; je to pointa toho města. Podívejte se na všechna města, kde hry provozujeme, přečtěte si o hlavním městě víc v textu questy v Paříži, nebo se ozvěte, pokud plánujete něco pro skupinu.