Čtyři místa, která byste v Portu neměli minout

Porto je strmé. Skoro všechno, co stojí za vidění, leží mezi katedrálou nahoře a nábřežím Ribeira dole, a cesta mezi nimi jsou samá schodiště a uličky. Vezměte si boty, které drží, když nohy protestují, jeďte lanovkou, a smiřte se s tím, že celý den půjdete nahoru a dolů.

Tahle čtyři místa jsou ta, kolem kterých postavit první návštěvu, s praktickými detaily, které každé z nich potřebuje.

Knihkupectví Lello se otevřelo v roce 1906 a má vyřezávané dřevěné schodiště, které se stáčí jeho středem, vitrážový strop a regály sahající až ke stropu. Je opravdu krásné a opravdu přeplněné.

Dvě praktické věci. Vstup je na vstupenku a cena se obvykle dá odečíst z ceny knihy, takže když si něco koupíte, návštěva vás stojí málo. A rezervujte si čas dopředu; přijít v létě bez rezervace znamená dlouhou frontu na chodníku.

Jeden mýtus pusťte z hlavy: budou vám tvrdit, že tenhle obchod inspiroval Bradavice. J. K. Rowlingová v Portu na začátku devadesátých let opravdu žila, ale veřejně řekla, že si obchod nepamatuje a že její knihy neinspiroval. Jděte kvůli schodišti, ne kvůli historce.

Torre dos Clérigos je barokní zvonice připojená ke stejnojmennému kostelu a dlouho byla nejvyšší stavbou ve městě. Vystoupáte úzkým točitým schodištěm nahoru a odměnou je nejlepší přehled o Portu, jaký existuje: červené střechy padající do kopce dolů, řeka, most a Gaia na druhém břehu.

Schodiště je úzké a obousměrné, takže v rušných časech to jde pomalu. Jděte hned po otevření nebo poslední hodinu.

Přejděte po horní úrovni mostu Dom Luís I pěšky do Vila Nova de Gaia a dojdete k Jardim do Morro, malé terasovité zahradě ve svahu. Sem město chodí na konci dne: slunce zapadá za Portem, celé staré město máte rozložené před sebou a lidé sedí na trávě s lahví.

Přijďte půl hodiny před západem slunce, ať máte místo. Přechod po horní úrovni stojí za to sám o sobě, i když je vysoko a otevřený, takže s tím počítejte, pokud vám výšky vadí.

A když už jste na téhle straně: sklepy s portským jsou všechny tady, ne v Portu. Portské se pěstuje v údolí Douro proti proudu a zraje v Gaie; město dalo nápoji jméno, ale nikdy ho nevyrábělo.

Vlastní jídlo Porta je francesinha: sendvič ze steaku, klobásy a šunky, přikrytý roztaveným sýrem a utopený v horké omáčce z piva a rajčat, obvykle s hranolky. Je obrovská a rozhodně není jemná.

Místo abych vás poslal na jednu adresu, která se může změnit, tady je návod, jak vybírat. Hledejte podnik, kde ji v poledne jedí místní, kde se omáčka dělá doma a ne lije z kbelíku, a kde se vás zeptají, jestli chcete navrch vejce. Poprvé si ji objednejte do dvou.

Oprava, která stojí za to: most Dom Luís I navrhl Théophile Seyrig, bývalý společník Gustava Eiffela, ne Eiffel sám. Eiffel postavil starší železniční most proti proudu, Maria Pia. Průvodci ty dva neustále zaměňují.

Porto je město malých uliček, obkládaných fasád a náhlých výhledů, a to zajímavé je mezi památkami, ne u nich. Městská hra vám dá trasu se stopami starým městem, což je s těmi kopci mnohem lepší způsob než bloumat a doufat. Funguje to dobře s přáteli i se skupinou.

Dva celé dny pokryjí staré město, věž, knihkupectví a jeden sklep s portským. Tři, když chcete pláž ve Foz nebo výlet do údolí Douro.

Ano, a je lepší si rezervovat čas dopředu. Vstupenka se obvykle dá započítat do ceny knihy, tak si nějakou kupte.

Ne. Hrozny rostou v údolí Douro a víno zraje ve sklepích ve Vila Nova de Gaia na druhém břehu řeky.

Ano, strmě. Z Ribeiry k mostu jezdí lanovka a taxíky jsou levné, až toho budete mít dost.

Květen, červen a září. Červenec a srpen jsou horké a plné; zima je mírná, ale mokrá, a v Portu hodně prší.

Jestli chcete ulice mezi památkami, projděte je s herní trasou. Takhle to funguje, a pro týmové výjezdy a větší skupiny máme formáty na téhle stránce. Otázky k termínům, velikosti skupiny nebo trasám? Ozvěte se. Víc o hraní tady: questy v Portu.