Charleroi: průmyslové město, které se přestalo omlouvat

Charleroi léta říkali nejošklivější město Belgie, hlavně lidé, kteří ho viděli z okruhu. Vyrostlo na uhlí a skle, oba průmysly se zhroutily a zůstalo mu měřítko velkého města a daňový základ toho zmenšujícího se. Zajímavé je na něm dnes to, že se přestalo tvářit jinak. Místo aby průmyslovou minulost skrývalo, proměnilo areály dolů v muzea, haldy v kopce na procházky a prázdné budovy v galerie.

Sem se nejezdí za hezkým. Jezdí se sem za něčím, co má víc grifu než hezké.

Začněte tady, protože všechno ostatní v Charleroi pak dává větší smysl. Bois du Cazier v Marcinelle je bývalý uhelný důl a památka UNESCO. 8. srpna 1956 tu při požáru v podzemí zahynulo 262 horníků, velká část z nich Italové, kteří do Belgie přišli na základě pracovní dohody vyměňující dělníky za uhlí. Areál to připomíná a vypráví ten příběh bez zjemňování.

Za budovami jsou staré haldy dnes zalesněné kopce, na které se dá vyjít. Shora se díváte na krajinu, kterou celou vytvořil člověk.

Zvonice v Charleroi není středověká jako ostatní na seznamu belgických a francouzských zvonic v UNESCO. Postavili ji ve třicátých letech v art decu, připojenou k radnici, a právě tím je tou nejlepší výjimkou. Rozhlédněte se přitom po horním městě: třicátá léta tu nechala spoustu dobré cihly a geometrie, kolem které většina návštěvníků projde bez povšimnutí.

Kostel Saint-Christophe skrývá něco, co byste zvenčí nečekali: obrovskou mozaiku, vytvořenou ve dvacátém století ve stylu inspirovaném byzantským uměním, pokrývající klenbu nad chórem. Stojí za to vejít na deset minut už jen kvůli kontrastu mezi skromným zevnějškem a zlatem uvnitř.

Musée de la Photographie je jedno z největších muzeí fotografie v Evropě a sídlí v bývalém novogotickém karmelitánském klášteře s moderní přístavbou. Z klášterních chodeb se stávají výstavní sály, což je pro fotografie zvláštní a velmi účinné prostředí. Vedle stálé sbírky vede seriózní program dočasných výstav, takže se podívejte, co je zrovna k vidění. Pokud máte v Charleroi čas jen na jedno muzeum, většina lidí by měla zvolit tohle.

A metro je příběh samo o sobě: síť plánovaná pro počet obyvatel, který nikdy nepřišel, po níž zbyly stanice a viadukty, jež se postavily a pak nikdy nedostaly do provozu. Je to oblíbený námět fotografů a spravedlivý symbol dvacátého století v Charleroi.

Charleroi není město, které se vám samo naservíruje, a právě proto je ideální na objevování s cílem. Městská hra vám dá trasu a indicie horním i dolním městem, takže místo abyste to město soudili z hlavní silnice, budete zblízka číst jeho fasády, průmyslové stopy a detaily třicátých let. Funguje s přáteli, s rodinou a obzvlášť dobře s pracovní skupinou, protože město lidi překvapuje.

Ano, pokud chcete průmyslové dědictví, silná muzea a město se skutečným příběhem místo pohlednicového centra. Na to hlavní stačí jeden den.

Uhelnou a sklářskou minulostí, památkou UNESCO Bois du Cazier, muzeem fotografie a art deco zvonicí, která mezi belgickými středověkými vyčnívá.

Popsané části jsou běžné městské čtvrti a platí obvyklý městský rozum: v noci u nádraží dávejte pozor, cennosti neukazujte a bude to v pořádku.

Centrum se dá projít pěšky a zbytek pokryje metro a autobusy. Do Bois du Cazier dojedete autobusem nebo kousek autem.

Bois du Cazier a procházka po haldě fungují dobře pro starší děti. Muzea fotografie a skla sednou spíš teenagerům než malým dětem.

Pokud chcete vidět za pověst, projděte město po trase, která vás donutí se dívat. Takhle to funguje a pro týmové dny a větší skupiny máme formáty na této stránce. Otázky k termínům, velikosti skupin nebo trasám? Ozvěte se nám. Zůstáváte ve Valonsku? Tournai je dobrý protiklad.