Teambuildingové hry, které fungují (a ty, které ne)

Dobrá aktivita dá kolegům důvod bavit se spolu o něčem jiném než o práci. To je skutečně užitečné, hlavně pro týmy, které jsou zčásti na dálku, po nedávném sloučení nebo vyrostly tak rychle, že půlka místnosti tu druhou nezná.

Co nezvládne, je opravit rozbitý tým. Když jsou lidé nespokojení s objemem práce, s penězi nebo s vedoucím, odpoledne plné her vyzní jako odvádění pozornosti a všimnou si toho všichni. Stojí za to si to přiznat, ještě než cokoli objednáte.

Malé skupiny zvládnou skoro cokoli včetně věcí, kde musí být všichni v jednom rozhovoru: kurz vaření, únikovou hru, společné jídlo s nějakou strukturou. Do osmi lidí se nikdo neschová, což je většinou dobře.

Tady začíná aktivita v jedné místnosti selhávat. Někdo vždycky skončí vzadu s kabátem v ruce. Řešením je rozdělit se do týmů po čtyřech až šesti, dělat totéž paralelně a pak porovnat výsledky. Městské hry, kvízy i venkovní výzvy fungují takhle.

Při téhle velikosti potřebujete něco, co škáluje bez lektora na každou skupinu. Aktivity, kde si každý tým vede sám podle aplikace nebo vytištěné trasy, fungují dobře; cokoli, kde musí školitel mluvit ke všem naráz, sál ztratí.

Únikové hry, šifrovací hony, detektivní formáty. Sedí týmům, které mají rády výzvu a nevadí jim soutěžit. U lidí, kteří se cítí zahnaní do kouta, propadnou, takže pomůže týmy zamíchat, aby všechno neřešili pořád ti samí tři.

Procházkové trasy se šiframi na každé zastávce. Výhoda je praktická: není co rezervovat, není pevný začátek a lidé mluví za chůze, což jde snáz než přes stůl. Nevýhodou je počasí a pohyblivost - ověřte si, jestli by někomu ve skupině nedělalo pár kilometrů pěšky problém.

Vaření, keramika, improvizace, hudba. Fungují dobře pro skupiny, které si už sedly a chtějí pohodové odpoledne. Hůř fungují jako první aktivita pro lidi, kteří se neznají, protože trapné ticho nemá kam uniknout.

Účinné pro ty, které to baví, a tiše mizerné pro ostatní. Pokud tohle vyberete, zajistěte skutečnou roli pro nezapojené, která není jen dívání se.

Levné, bez velké přípravy a na hodinu v pátek úplně v pořádku. Za měsíc si je nikdo nepamatuje, což nevadí, pokud o to nešlo.

Hlavně ze tří věcí.

Vynucené sdílení emocí. Chtít po kolezích, aby pojmenovali osobní strach nebo formativní zážitek z dětství, překračuje hranici, kterou spousta lidí v práci překročit nechce.

Fyzický kontakt, se kterým nikdo nesouhlasil. Pády důvěry a lidské uzly. Některé týmy si je užijí; u toho svého předpokládejte, že ne, dokud nevíte opak.

Aktivity zasahující do osobního času. Večerní akce je prosba, ne samozřejmost. Lidé s hlídáním dětí, dlouhým dojížděním nebo druhou prací si budou pamatovat, že se je někdo ptal.

Nejjednodušší test: bylo by vám příjemné, kdyby tímhle musel projít nový kolega druhý den v práci?

Na stravovací požadavky a pohyblivost se ptejte před rezervací, ne týden po ní. Dejte lidem dopředu skutečný program včetně toho, kdy to končí, ať si můžou naplánovat zbytek dne. Týmy zamíchejte záměrně, místo abyste nechali lidi shluknout se s kolegy, se kterými už tak obědvají - o to tady přece jde.

A udělejte to kratší, než si myslíte, že je potřeba. Dvouhodinová aktivita a k tomu nepovinná sklenka je lepší než celý den, který lidé odpočítávají.

Městská hra patří do kategorie venkovního řešení úkolů: týmy po čtyřech až šesti projdou trasu centrem a řeší šifry navázané na to, co mají před sebou. Škáluje dobře, protože každý tým jde sám za sebe, a nepotřebuje pevný začátek, což pomáhá, když půlka skupiny přijíždí vlakem.

Můžete se podívat, která města mají trasy, a vybrat si tu nejblíž kanceláři nebo z ní udělat součást týmového výjezdu. Stránka o tom, jak hra funguje, vysvětlí formát za pár minut, pokud si chcete ověřit, že sedne, ještě než ji navrhnete.

Pro větší skupiny je připravená varianta pro firmy a skupiny včetně fakturace a společného startu pro všechny.

Dvě až tři hodiny většině týmů stačí. Celé dny fungují jen tam, kde se někam cestuje a lidé to věděli dopředu.

Týmy po čtyřech až šesti lidech. Větší skupiny je lepší rozdělit na několik týmů, které dělají totéž paralelně.

Vyberte něco se skutečným úkolem místo vystupování, účast nechte opravdu dobrovolnou a vyhněte se aktivitám, které jednotlivce vytahují před všechny ostatní.

Pomáhají lidem, kteří spolu běžně nemluví, mít první rozhovor za sebou. Jestli to vydrží, závisí na tom, co se děje zpátky v práci, ne na aktivitě.

U venkovních formátů je slabý déšť obvykle v pohodě a při silném stojí za to termín přesunout. Ověřte si, jestli jde aktivita přesunout na poslední chvíli.

Dva až tři týdny jsou pro středně velkou skupinu pohodlné. Větší překážkou obvykle bývá najít termín, který sedne všem, ne dostupnost.

Vybírejte aktivitu pro skupinu, kterou opravdu máte, velké skupiny dělte na malé týmy, držte to krátké a vynechte cokoli, co po lidech chce zranitelnost před kolegy. Jestli chcete blíž prozkoumat jeden formát, psali jsme podrobněji o městské hře jako teambuildingu.

Plánujete něco pro konkrétní skupinu a nevíte, co sedne? Pošlete nám detaily přes kontaktní stránku a poctivě vám řekneme, jestli se to hodí.