4 nejlepší bary v Marseille (a jak pít jako místní)

Nahoře po schodech vedle hotelu na Quai du Port je La Caravelle malá místnost s dřevěným obložením a úzkým balkonem visícím nad starým přístavem. Vypadá, jako by tam byla desítky let, protože tam je, a z balkonu vidíte západ slunce přímo na Notre-Dame de la Garde na kopci naproti.

Některé večery se hraje živý jazz a je tu krátké menu tapas. Přijďte brzy, ať urvete místo na balkoně - je jich tam jen pár a chce je každý.

Také na starém přístavu, tenhle bar použil Marcel Pagnol jako prostředí svých her o Mariovi, odehrává se tu ta scéna s kartami. Od té doby na tom staví, aniž by se stal muzeem: pořád je to obyčejný sousedský bar, kde lidé hrají karty, hádají se o fotbale a odpoledne pijí pastis.

Jděte kvůli atmosféře a obyčejnosti, ne kvůli koktejlovému lístku.

To nejlepší pití v Marseille není jeden bar, ale celý svah. Ulice kolem Cours Julien a Notre-Dame-du-Mont jsou lemované malými bary, terasami a kluby s živou hudbou a celá čtvrť je pokrytá street artem, který se neustále mění. Právě sem v pátek doputují studenti, muzikanti a všichni do čtyřiceti.

Metoda je vyjít nahoru od Canebière, dívat se po terasách a zastavit se u té, která zní správně. Přesně tak to dělají i místní.

Bývalá tabáková továrna severně od nádraží, dnes obrovský umělecký areál s ateliéry, knihkupectvím, výstavními halami a - důvod, proč sem přijít v sedm večer - obrovskou střechou s barem, výhledem na celé město a davem sedícím na betonu.

Není to v centru a za tu cestu to stojí. Program se pořád mění, takže si před cestou zjistěte, co se hraje.

Pastis je nápoj Marseille; značka Ricard tu vznikla v roce 1932. Přijde jako malá dávka žluté tekutiny a džbánek studené vody a ředíte si ho sami - zhruba pět dílů vody na jeden díl pastisu, nalévané pomalu, aby se nápoj zakalil. Led přijde až po vodě, ne před ní.

Objednejte si jeden, sedněte si ven a dejte si na něm hodinu. To je celý rituál a spěchat je jediný způsob, jak ho pokazit.

Před pitím: Le Panier, nejstarší čtvrť, kvůli úzkým uličkám; MuCEM a jeho mřížkovaná lávka k pevnosti Saint-Jean; a výstup k Notre-Dame de la Garde kvůli výhledu na všechno. Potom: Vallon des Auffes, drobný rybářský přístav schovaný pod silničním mostem, je ve městě nejlepší místo na rybu.

Marseille je strmá, zamotaná a snadno se prozkoumá jen napůl. Městská hra té chůzi dá strukturu: vyrazíte v malých týmech s telefonem, řešíte šifry navázané na skutečné ulice a domy a skončíte v koutech Le Panier a v kopcích, které byste sami nenašli. Žádný průvodce, žádný pevný začátek, a na skleničku se zastavíte, kdykoli chcete.

Funguje to pro přátele, rodiny i firemní výjezdy a větší skupiny. Stránka jak to funguje vysvětluje formát krok za krokem.

Cours Julien a Notre-Dame-du-Mont na bary a živou hudbu, starý přístav na výhled, La Friche na něco jiného.

Centrální části jsou rušné a při běžné městské opatrnosti v pořádku. Kolem Canebière a nádraží mějte telefon a tašku u sebe, jako v každém velkém přístavním městě.

Odpoledne pastis, večer místní craftové pivo, k jídlu provensálské rosé. Víno po skleničkách je levnější než v Paříži.

Mnohé dělají tapas nebo malé talíře, ne plná jídla. Večeře tu bývá před pitím nebo po něm, ne během.

Většina jede zhruba do druhé ráno, o víkendu déle. Terasy utichají dřív kvůli pravidlům o hluku v obytných ulicích.

Obvykle ne, ale stůl na balkoně v La Caravelle při západu slunce v létě je spíš o brzkém příchodu než o rezervaci.

Marseille odměňuje ty, kdo nespěchají. Podívejte se na všechna města, kde hry provozujeme, přečtěte si o pobřeží dál na východ v textu questy v Nice, nebo se ozvěte, pokud plánujete něco pro skupinu.