3 nejlepší pizzerie v Neapoli: historie, purismus a moderní těsto

Port'Alba odvozuje svůj původ od roku 1738, kdy prodávala pizzu z pouličního stánku kolemjdoucím, a o pár desítek let později se z ní stala pizzerie k sezení. Podle většiny zdrojů je to nejstarší pizzerie na světě. Sedí kousek od Piazza Dante, pod stejnojmenným obloukem, v ulici lemované antikvariáty.

Přijďte kvůli prostředí a pocitu kontinuity, ne proto, že to bude ta jediná nejlepší pizza vašeho výletu. Místnosti jsou staré, pec na dřevo je na očích a jídelní lístek je delší, než by puristovi bylo milé.

Da Michele je na Via Cesare Sersale od roku 1870 a svou pověst si postavila na tom, že odmítá dělat skoro cokoli. Většinu své historie měla na lístku dvě pizzy: marinaru - rajče, česnek, oregano, olej, žádný sýr - a margheritu. To omezení je celá pointa. Když děláte jen dvě věci, jsou hodně dobré.

Nerezervuje se. Vezmete si od muže u dveří lístek s číslem a čekáte na ulici, někdy hodinu. Pizza dorazí širší než talíř, uprostřed rozbředlá, a stojí zlomek toho, co totéž stojí kdekoli severně od Říma. Jezte ji příborem nebo ji složte na čtvrtky; obojí je normální.

Přijďte v netypickou hodinu - o půl dvanácté dopoledne nebo ve tři odpoledne - a čekání se dramaticky zkrátí.

Na Piazza Sannazaro, mimo historické centrum, ukazuje 50 Kalò, co dokáže současná neapolská škola. Těsto je hodně hydratované a dlouho kyne, což dává lehčí a vzdušnější kůrku než tradiční verze, a suroviny mají jména konkrétních regionálních producentů - buvolí mozzarella, rajčata Piennolo ze svahů Vesuvu, konkrétní oleje.

Je to dražší než historické podniky a vyplatí se to, když chcete ochutnat, co se změnilo. Název je ve starém neapolském dialektu dobré těsto.

Starita a Materdei a Di Matteo na Via dei Tribunali dělají obě pizza fritta - smaženou pizzu, plněnou a zavřenou jako calzone -, což je pouliční verze a pro spoustu Neapolitánů ta citovější. A kdekoli v centru si koupíte pizza a portafoglio: malou margheritu složenou na čtvrtky, zabalenou v papíru, jedenou za chůze. Nestojí skoro nic a je to ta nejneapolštější věc, kterou můžete udělat.

Margherita je výchozí volba a správná první objednávka. Marinaru si dejte, když chcete ochutnat těsto, aniž by vám do toho lezl sýr. Pivo nebo coca-cola jsou běžnější než víno. Pizza se nesdílí - každý si objedná svou a přijdou, když přijdou.

Neptejte se na ananas. Nevyhodí vás, ale budou si o vás myslet svoje.

Neapol se nejlíp jí po etapách s chůzí mezi nimi a městská hra té chůzi dá tvar. Prozkoumáváte město v malých týmech s telefonem, řešíte šifry navázané na skutečné ulice, dvory a kostely a skončíte v částech centra, které byste sami nenašli. Žádný průvodce, žádný pevný začátek, a na další pizzu se zastavíte, kdykoli chcete.

Funguje to pro přátele, rodiny i firemní výjezdy a větší skupiny. Stránka jak to funguje vysvětluje formát krok za krokem.

Jednoznačná odpověď neexistuje a místní se o tom neustále hádají. Da Michele na klasiku, 50 Kalò na moderní styl, Port'Alba na historii.

Historické podniky obvykle rezervace neberou - stojí se fronta. Novější restaurace často ano. Spolehlivý trik je přijít brzy nebo pozdě.

Měkkým, hodně hydratovaným těstem, velmi horkou pecí na dřevo, krátkým pečením a měkkým středem, který nedrží tvar. Má být povislá.

V historických pizzeriích míň než skoro kdekoli jinde v Evropě, v moderních víc. Ceny se mění, tak si ověřte aktuální lístky.

Plněná, zavřená pizza, která se místo pečení smaží. Je to street food, je obrovská a předchází turistickou verzi Neapole o hodně.

Ne. Objednejte si každý svou - jsou široké, ale tenké, a sdílení se tu moc nedělá.

Nejlepší plán v Neapoli je krátká procházka, pizza a další procházka. Podívejte se na všechna města, kde hry provozujeme, přečtěte si o našich trasách dál na severu v textu questy v Římě, nebo se ozvěte, pokud plánujete něco pro skupinu.