Povinné zastávky v Gijónu

Cimadevilla je původní rybářská vesnice, natěsnaná na mysu, který odděluje dvě městské pláže. Úzké ulice, malované domy, náměstí plné teras a nejvyšší koncentrace sidrerií ve městě. Tady se jí a tady večer skončíte.

Na kopci nad Cimadevillou, na Cerro de Santa Catalina, stojí obrovská betonová socha Eduarda Chillidy z roku 1990. Chvála horizontu: těžký zakřivený tvar, který rámuje moře a nic jiného. Postavte se pod ni doprostřed a tvar shromáždí zvuk větru a vln do něčeho, co slyšíte všude kolem sebe. Chillida říkal, že je to nejlepší věc, jakou kdy udělal. Místní jí láskyplně říkají záchod.

Pod kostelem San Pedro na okraji Cimadevilly leží odkryté zbytky římského lázeňského komplexu z prvního století. Gijón byl římským sídlem dávno předtím, než byl rybářským městem, a místo je malé, dobře podané a zabere půl hodiny.

Playa de San Lorenzo se táhne víc než kilometr podél východní strany města a nad ní vede zvýšená promenáda — Muro. Tady se Gijón prochází. Ráno běžci a lidé se psy, večer všichni ostatní. Za odlivu se pláž zdvojnásobí a hraje se na ní fotbal.

Na druhé straně mysu je Playa de Poniente klidnější a chráněnější, hned vedle přístavu pro jachty.

Asturský cidre je tichý, suchý, zakalený a slabý a nalévá se — escanciado — tak, že držíte láhev nad hlavou a sklenici u boku, aby se proud rozbil o stěnu sklenice a provzdušnil se. Dostanete culín, dva tři centimetry na dně, a vypijete to naráz, dokud je v tom život. Poslední kapka jde na podlahu, aby se sklenice vypláchla. Proto jsou podlahy v sidreriích mokré a proto existují piliny.

Láhev se sdílí. Jedna sklenice koluje kolem stolu a doplňuje se postupně každému. Asturská cidrová kultura je zapsaná na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, což nepřekvapí nikoho, kdo v jednom z těch podniků strávil večer.

Nejvíc sidrerií je na Calle Begoña a v Cimadeville. Jestli vám číšník nabídne, že naleje, nechte ho; automaty, které nalévají samy, jsou praktické a trochu míjejí smysl věci.

Poblíž západní pláže stojí socha postavená celá ze zelených lahví od cidru, tisíců lahví naskládaných do stromu. Je přesně tak podivná, jak to zní, a je z ní dobrá fotka.

Fabada asturiana, guláš z bílých fazolí a vepřového, dost těžký na to, aby vám ukončil odpoledne. Cachopo, dva telecí plátky se šunkou a sýrem mezi nimi, obalené a smažené, obvykle prodávané pro dva a málokdy dvěma lidmi dojedené. Cabrales, plísňový sýr zrající v horských jeskyních, agresivní a výborný. Arroz con leche s karamelizovanou krustou. A cokoli přivezly lodě, protože tohle je pořád rybářský přístav.

Obrovský komplex na východním okraji města, postavený ve čtyřicátých a padesátých letech jako technická škola a dnes kulturní centrum. Je to jedna z největších budov ve Španělsku podle podlahové plochy a je v ní věž, na kterou se dá vystoupat kvůli výhledu na celé pobřeží. Jeho měřítko je vážně zvláštní a cesta autobusem za to stojí.

Hned vedle, se zachovanou částí atlantického lesa — takového, jaký pokrýval tohle pobřeží, než ho vykáceli. Dobré na šedivý den, kterých Gijón dodává pravidelně.

Gaspar Melchor de Jovellanos, osvícenský spisovatel a reformátor, se narodil tady a jeho rodinný dům v Cimadeville je dnes muzeem. Malé, zdarma a užitečných dvacet minut kontextu k celému regionu.

Gijón je kompaktní a dobré části leží blízko sebe: mys, pláž a staré město jsou od sebe do dvaceti minut chůze. Městská hra vám mezi nimi dá trasu s něčím k vyřešení na každé zastávce, což sedí městu, kde je požitek v chození, ne v odškrtávání památek.

Celý den pokryje Cimadevillu, Chillidu, pláž a večer u cidru. Dva dny umožní přidat Laboral, botanickou zahradu a výlet po pobřeží k Cabo de Peñas.

Od června do září kvůli pláži a dlouhým večerům. Zbytek roku je mírný, zelený a mokrý — Asturii se neříká zelené Španělsko pro nic za nic. Srpen je nejrušnější měsíc, kdy sem přijíždí zbytek Španělska utéct před vedrem.

Nemusíte a první večer byste asi neměli. Zeptejte se číšníka. Jestli to zkusíte, držte láhev vysoko, mířte na vnitřní okraj sklenice a smiřte se s tím, že to rozlijete. To dělá každý.

Velmi. Pláž je ve městě, akvárium na nábřeží, promenáda je rovná a dlouhá a porce jsou dost velké na sdílení.

Ano, půl hodiny vlakem nebo autobusem, a ta dvě města mají úplně jiný charakter. Spousta lidí bydlí v Gijónu kvůli pobřeží a jezdí na výlety do vnitrozemí.

Je: sidrerie jsou postavené na sdílení, centrum se dá projít pěšky a je to levnější než velká španělská jména. Pro organizované skupinové aktivity se podívejte, co pořádáme pro firmy a skupiny.

Tvar, který funguje: Cimadevilla a římské lázně dopoledne, nahoru k Chillidovi před obědem, Muro a pláž odpoledne, cidre večer. Jestli má mít dopoledne trasu, takhle naše hry fungují a můžete nás kontaktovat ohledně uspořádání jedné. Pokračujete po pobřeží na západ? Náš průvodce po důležitých místech ve Vigu se věnuje druhému konci zeleného Španělska.